Večer po práci tiše odemykáš dveře našeho společného bytu. Mé charakterové vady! Jak asi naplní se míra tvého ženského předvídajícího pocitu? Mé sprosté zrady! V pokoji nalézáš mne sedící v křesle, rudého až v obličeji. Co to máš? To... to nic není. Vážně, zalžu ti v poslední své naději. CO SCHOVÁVÁŠ? V koncentrované trapnosti celého světa vytahuji pomalu onu věc. To.. To jako zase? KNIHA! Pak zaostříš na název, Opilý koráb. Poezie? Spadla klec! Bibliofilní PRASE! Ano, jsem hnusný feťák, plný neodolatelné touhy po čtení. Raději mi zahni! Ale vyplněné tělesné tužby přeci mé emoční hodnoty nemění. Víš co, tak táhni! Ale přece, spolu, když jsme začínali, tak sis se mnou četla. Dívčí nerozvážnost! Tak proč si mi teď opakovaně svou nenávist do tváře vmetla? Ztrácíš mužnost! Pak ale zarazíš mě, že důkaz lásky po mne chceš, se milovat. Pojď už! Svlékám se a ulehám i přes neskonalou touhu ti zarecitovat. Nejsi muž! Spíláš mi, že místo čtení bych postavil dům, či zplodil syna Zasadil si strom? Třeba, prostě aby ze mne spadla ona přílišného čtenáře, vina. Chceš i diplom? Jenže tady došlo při tvorbě páru k velké chybě, milá zlatá. Tak schválně! Stařec sečtělý, nesmírně chudý a mladá vitální, velmi bohatá. Pláčeš marně! Já ti dala všechno, co si může muž jen v životě si přát. A já ti moc děkuji. A ty? Akorát přečíst si o sexu a ne sem tam mi prostě dát. Zlepším se, slibuji. Mrzí mne, že nejsem tvým ideálním mužem, že mám své chyby. Zcela docela. Proto prosím dopřej mi, abych mohl dělat ty směšné pohyby. Já to věděla. Líbilo se? Jsem zase na chvíli pro tebe ten pravý chlap? Jo, je mi zas krásně. Odpočinu, dopíši verš. Ať nejsem další kolo příliš sláb. TY TEĎ PÍŠEŠ BÁSNĚ?
10/2022 – Představa, jaké by to bylo mít doma někoho, kdo by nebyl nakloněn mé vášni čtení a poezie.
Nebo by mohl být, třeba, naštvaný, že jsem si koupil další knížky od Rimbauda a dalších básníků, i když už není v knihovně ani trochu místa, musím šetřit na auto, dárky, narozeniny tchýně…
Už jsem ti dnes řekl, zlato, jak ti to sluši? =)