Další z mnoha ran produktivního věku – rána v pracovní dny. Poslepu zastavit budík, podruhé a potřetí se nakonec donutit přesunout se pod sprchu. Tam znovu usínat pod proudem studené vody a čekat na opětovné varování budíku na mobilu, který ve své sadistické euforii zvoní alespoň o 15 vteřin dříve. Vážně, je to tak.
Občas ho podezřívám, že patří k nějakému kultu, potají čerpá data a komunikuje s ostatními mobily. Představuji si to nějak takto – http://ane374.cz/error-404hnkrlz-humanity-not-found-nokia-rulezz/
Obleču si věci z předem připravené kupky oblečení a doufám, že mě šálí zrak. Tu fialovou mikinu mám jen k ohni na chatě… ne? A proč mám na své hromádce podprseknu?
Takže rychle sundat rifle, které jsem rázem zvětšil z M na XXXL. Snad jsem je neroztrhal. Halenu, kterou má žena jako pončo a já jako nátělník. Do ponožek a kalhotek jsem se nerval. Uznal jsem, že jsou mi malé a místo toho si narval ponožky ze šuplíku do kapsy. V autobuse ne. V práci bude čas.
Dneska mi to jde dobře, jen 17 minut zpoždění proti plánu – TOP zaměstnanec měsíce. Pokud máknu, stihnu to včas. Pokud máknu.
Pokud.
Autobusu mávám a sedám si na lavičku. Společnost mi dělá paní, která věkově spadá do skupiny sedmačtyřicet mi bylo již sedmačtyřicetkrát. Alespoň nespí. A nejí.
Zato druhý společník na lavičce dneska již zvládl druhou okenu a to co cumlá bude buď chleba, co pekla babička odvedle, když se vdávala, nebo kámen. Tipnu si kámen a tak nějak držím bezzubému bezďákovi palce. Právě, když se mu podaří narvat si šutrák do chlebárny naštorc a zoufale hledá pohledy pomoc, přichází na zastávku dívka s nějakým jiným fluidotvorem.
Zívnu. Babča zívne. Bezďák chrčí a zoufale loví prsty šutr z tlamy. Dívčino fluidum při pohledu na nás zívne.
Dívka začne páčit úkol z fluida (od vzoru druida, jen místo zelené barvy u druida je pro fluida dominantní pitomost). Fluid nemá a místo toho po dívce láká pohledem její obnažení se na zastávce. Odmítá. A já to chápu. Fluid by nevěděl, co s tím dál. Bezďák má svůj kámen a babča by asi žárlila. Nebo po vzoru dnešní společnosti by přišel její comming out a dívku by chtěla políbit taky.
A já raději nějakou, co se při vyslovení – Sametová revoluce – zasní, místo toho, aby si odfrkla a pohodila ofinou, že to ještě nebrali. Nuda.
Zívnu. Bezďa – tak se jmenuje, mám ho rád. Protože stále věří, že to co cumlá je rohlík. Popřípadě chleba. Je úžasný. A taky zívne. Což ho málem stojí spolknutí kamene. Rozkašle se, až mu hlen nezůstane v nosní dutině a vyletí z hnízda ven. Kousek od fluida, který se až přehnaně snaží zívaje uskočit. Slečna zívá a hřbet ruky tiskne k ústům.
A na paprči ji zůstane šmouha. To máš děvče z toho, že si po ránu na čuňu maluješ xicht. Taková hezounká bys byla, kdybys neměla linky spojené kolem celé hlavy. Zvažuji, jestli je to po vzoru hieroglifů kleopatry, jen ty řasy někdo narovnal. Z koutku oka až po bod, který je přesně v polovině mezi okem a uchem.
Rtěnka. Odstín Femme Fatale. Jako v černobílém filmu. Obličej bílo černý a rudá rtěnka. Hrkne ve mě. Na první pohled… ne, ohryzek nevidím, nejde tedy o páreček fluidů. Jen dívku bez vkusu. Zato natolik indivindi. Tedy tak jedinečnou, že je prakticky stejná jako 95% mladých. I ty ponožky do výšky nártu a kalhoty na Havla. Co kdyby pršelo, ne?
Zívne. Tentokrát si dá na rtěnku pozor. Fluid sleduje pučící poprsí, nezývne. Nudím se, bezďa dal kámen do kapsy. Mlaská tlamkou bez zubů a prolévá to nějakým levným vínem. Nebo drahým parfémem, smrdí to stejně. Babča raději vytáhla knihu a zívla.
V dálce se mihne autobus. Nu což, je na čase se připravit k přesunu od panoptika k panoptiku. Nalovím bůra a dám ho bezďovi. Hledí na mě a nechápe.
Povídám mu – to máš na rohlík.s tím, že jen porazí v čáře Mariána, tak mi vrátí co dluží a obrázek nahé holky k tomu.
Nechápe.
To máš na rohlík, abys nežral šutr.
Nechápe.
KUP SI ROHLÍK, PYČO.
Babču jeblo, bezďa děkuje.
Fluid si chystá TU otázku. Dívka ji slyšet nechce.
A já marně uvažuji, co je teď tou otázkou.
V době, kdy já byl v roli fluida (vyslovuje se – byl jsem máničkou a balil holky na to, že umím 3 akordy na kytaru a přesně 19 slov od Šelingera, ne vole) byla ona otázka – Hele, Káťo… nešla bys dneska na klepač se mnou? On Ondra stejně volí komáry a jeho táta měl Tatru, tak určitě práskal.
Dnešní ona otázka bude nejspíš – Když si tě swapnu doleva, dáš anál?
Vzpomněl jsem si na časy, kdy ještě děvčata podprsenky nenosily, když tam neměly co schovat (a pushup bylo považováno za zkomoleninu věty – No šup!) jsem si zaslintal nad tím nejkrásnějším pohledem, prvním a posledním pohledem na Kátiny prsíčka. (Tohle smaž, bude to číst žena, tak abys neměl problém. Ju?)
Vstávám, protahuji se a zívám. Babča zívne. Bezďák cumlající pětikorunu zívne. Fluid zívne a dívka se také přidá.
Usměji se a zívnu znovu. Bezďák zívne a pak rychle vyplivne bůra do ruky. V očích mu mizí strach, že si sežral peníze. Část čepovaného ovocného vína. Dívka zívne a lehce se prohne v zádech. Ale jo, i přes bundu a mikinu je vidět, že je to holka. Mladičká, ale je. Fluid ztratil řeč a tak raději zívne.
Babča nezívá. Dívá se na mě. Pak se postaví a když prochází kolem mě, tiše pronese –
Já vím o co vám jde. Nazývanou.
A nastoupí do autobusu.
V první chvíli mi vzala veškerou radost z mé zívací hry. Ale pak si uvědomím, že vlastně se mnou držela basu. Zívala. Neočekávaný spojenec nudného čekání na autobus.
Káťa se mnou nikdy na klepáč nešla. Její táta sice taky nesnášel komáry, ale místo toho až moc miloval svou dceru, než aby se kdy sešla na klepáču s fakanem lampasáka. Není pro haviřa horšího, než je lampas. I Kléma je víc člověkem, než kapitán.
Ale viděl jsem Káťu tak 2 roky zpět. V mých vzpomínkách je stále krásná, nedosažitelná. Není opilá a neusla na stole v hospodě na vedlejší lavici. Snad si našla lepší partii, než Ondru J., který bydlel ve 4 patře v našem domě napravo uprostřed, který je hajzl, protože mi dodneška dluží asi 300 céček a MINIMÁLNĚ 2 zedka (céčka ve tvaru Z, velmi vzácné v době, kdy jsem mu je půjčil.)
Nechci si stěžovat, ale nevrátil je, nedočkal jsem se ani obrázku !nahý holky! a dokonce ani ta svině nepřivedla Káťu na koupák, místo toto s ní v mandlově žehlil prádlo. To říkal, já vím, že se místo toho koukal na Káťu jen v tílku. A beztak ji dal i pusu!
10/2022 – Patnáctý truc o zívání a vzývání ženských vnad při ztrátě morálních zásad