Dámy, pánové a dítka milé,
budete se cítit provinile!
Protože dnes v tomto sídle,
nemluvím ale vůbec o jídle.
Můžeš mi říct, křičí žena
na mne značně rozzuřená.
Její pohled odpor můj hned zmaří
Kdo normální si v noci vaří?
A co víc, kdo si vaří a žere,
pak vyprasí se do postele!
Tulit se mu ale zachce...
vážně, ty nechutný si prase!
Když pokaždý já ti navařím
a pohodu rodinnou ti vytvářím,
ohrnuješ nad tím ten svůj nos!
A raději věnuješ se těm svým Bros.
Přitom jaké to ze začátku bylo,
všechno si hned snědl, nic nezbylo!
A já mohla vařit i třikrát denně!
Tvářil ses tak moc spokojeně!
Ale já moc dobře vím, jak to je!
Ona jiná co ti vaří tu existuje!
Doma je to už ohrané, nudné,
Ona má jistě jídlo více svůdné!
Takže si vaříš sám, ode dneška!
A jíst si to budeš sám, máš peška!
Navíc, jdu dneska sama ven jíst,
A jíst budu, tím si buď jist!
Tak skončil jsem tu sám a v křesle
lituju se a tvářím sklesle.
Že bych si sám zase uvařil?
A žraním si dobrou náladu napařil?
Ne, to šlo tak možná dřív
navařit si prakticky kdykoliv
a pak půl dne si jen tak žrát.
To dneska už nemůže se stát.
Naja, už to není jako za mlada.
Svíčková, povznesená nálada
a nebo třeba znojemskou,
či pánev fazolí trampskou.
No tomu už je ale konec
teď je ze mě vařící maratónec.
A u krájení cibule brečím,
tak jako nad hezkým jehněčím.
Navíc, když už si to navařím
často potom zpanikařím,
protože to nechci sníst
a cítím k sobě nenávist.
Prostě už to tak snadno nejde
a není možný, že to přejde.
Přišel čas na takový to domácí
rýže, broskev a prsní kuřecí.
Jo s ženou, na počátku to byly hody!
To kolikrát vařili jsme i z vody
a kolik překročili morálních hranic!
Nebo jedli před sebou a dneska nic.
To jednou, při společném vaření
a společném konzumačním snažení
načapala nás jedna mladá dívka.
A hned vytáhla svá jídelní dřívka.
No žena nadšená hned nebyla,
pak ale zabralo víno, co vypila
a už se se slečnou krmily navzájem.
A já jen koukal, o mě nebyl zájem.
Jo a nebo v tom Turecku.
Studenti a ni kačky ve vrecku,
přišel nějaký ten šejk
a prý že dá nám každému kilový stejk.
Jen mu musíme ukázat, jak si vaříme.
Jen mu ukážeme, jak oběd vytváříme.
Možná tu a tam lehce ochutnáme jídlo,
jen musíme se přesunout v jeho sídlo.
No nebudu vám něco nakecávat,
po chvíli museli jsme víc než ochutnávat.
Ale když se k naší hostině chtěl přidat
zvolili jsme raději lokál vystřídat.
A pokračovali v hostině si sami,
byť s prázdnými kapsami.
Teď máme peněz, že nevíme co s nimi.
Ale místo žrádla, jen samotný sliny.
No není to tak, jak to dříve bylo,
kdy po obědě ještě trochu jídla zbylo.
Dneska se spíš sousta nedostává
chudá je dnes u nás strava.
Žena vrátila se, prý jsem sráč.
Protože když byla v hospodě na koláč,
zjistila, že tam vaří chlap.
Tak jsem prý nenažraný a k tomu srab!
Dneska prý je normální
když chlapovi vaří chlap profesionální.
A že ji to nevadí, že jsme divní.
Pak navrhla - nechceš rohlík, pivní?
Nakonec vysvětlil jsem ženě,
že nemůžu pořád žít v šunkové pěně.
Že budu muset držet dietu
a jen sem tam oddat se domácímu bufetu.
Naštěstí je tolerantní
a měla argumenty relevantní.
Jenže teď musíme řešit věci jiné.
Dcera ujíždí nám na víně.
Začala se sama hledat.
Do vaření pozvolna zabředat
a prý už i veřejně konzumuje,
nějaký only fans prý provozuje.
Kdo tvrdí, že nikdy nejedl sám, tak lže a dělá to dodnes!
05/2024 – Po společné snídani s Lucinkou, ehm, tedy Verunkou, jsme měli řeč na společné téma vaření a jídlo. Nebo to bylo jinak? =)