Poté, co rozbila se truhla mycí
a žena změnila se v saň rudolící,
chopil jsem se houby bez řečí
jako mycí truhlík, co to vyřeší.
Než bude nová myčka k dispozici.
Utěrku zavěšenou v teplákovém pase
myju jako otrok v thajský base!
Tady, jak říkávaj jinačejší jazyky
není prostor pro myšlenkový cavyky!
To si už myl? Vždyť je to jak prase!
No co vám k tomu mám tak ještě říkat,
ode dneška budu na myčky se jinak dívat!
A protože než jsme se rozkoukali,
že jsme (ehm, já jsem) myčku rozlámali
tak v rámci zachování domácího klidu
a vynechání polykání kapslí kyanidu -
všecičko nádobí ven jsme vytahali!
Takže když už myju asi stý hrneček,
a stále cítím se jak mladý srneček,
když žena si mě veřejně teď fotí
a říká - no ty vole, fakt! On to umí!
Cítím se zpocenej a
mokrej z pocení se a nasranej,
jak jsem mokrej z pocení se
a unavenej z toho, jak jsem čím
dál víc nasranej, že jsem
zpocenej a z toho mokrej,
no zkrátka - že ukázkovej
jsem blbeček.
A přesto že ve mě všechno mužo křičí,
příbory samy mi teď ve dřezu sambu cvičí.
Když dokončím tohle myčeníčko mytí
odklízím se za bolestného vytí.
Žena neváhá a křikne - Tě snad neubyde
a co do... boha po tobě bordelu zbyde!
Mávnu jen rukou a bojuji o další přežití.
Vyprasím se na svém smrtelném gauči
s mladým, ať o životě se něco naučí.
Jo mladej, abys měl to dneska na pohodu,
myčku, pračku se sušičkou a buď u porodu.
Zbytek si tě tvá milovaná už naučí.
Myčku si vybrala,
já ji platil,
myčku si vybalila,
já ji usadil.
Starou myčku zahalila
a já ji vyhodil.
Dělba práce svatá,
jak líp ví to ta tvá.
07/2024 – Popravdě myju nádobí rád, ale to je mé malé tajemství, takže proto tenhle krycí počin. Možná zkusím i veřejně prezentovat