Dlouho kráčím po hranici,
nevěda kam… ba zda dojdu.
Vlevo nebe slibující
cestu k normálnímu životu.
Ha, vpravo propast!
Volající, laskavá,
pozor – je to past!
A možnost, ach tak lákavá.
Šance se vyhnout
všem hnusům světa,
a též zapomenout,
tohle je má meta?
Nebo se snažit,
a snad i vyhrát,
a život žít,
a nic se nebát?
Zahnat ty démony,
křičící v hlavě,
nebát se temnoty,
co sráží mě dravě.
květen 2022 – po příchodu domů