Hrdě hlásám, že byl jsem divákem.
A to na recitaci poezie, aka slam.
Kde každé vystoupení je zázrakem,
jen někdy vlastním, svým, způsobem.
Glorifikovat jediného z nich nelze.
Každý jeden performer byl jedinečný,
snad znakem společným je kontroverze.
A improvizace? Anatole, neskutečný!
Tadeáš je dnešní večer vážně Pán,
samotnými texty, či snad projevem –
jeho výstup o Brně nebyl překonán.
Obyčejnost bytí, Brnu chvalozpěvem.
Pak zazní Garson, z úst konferenciéra.
Čekám donesení piva v rukou číšníka,
ale další soutěžící překvapí mě docela.
Zpupný řidič – genialita tohoto mladíka.
Další slamový kmet je nám prezentován –
prodejce stylových rakví – Jura Juráň.
Z jeho vystoupení jsem doteď fascinován,
žonglu se slovy mistrem – PROSÍM zůstaň!
Dívčí sílou, prezentující své myšlenky
je Divá Bára, které věnuti tuto strofu.
Kdy samotná Živa ožije z té malé dívenky,
která referuje o milování, okem filozofů.
Nesoutěžícím moderátorem večera je Anatol.
Pobavit obecenstvo a šup honem na cigaretu.
Mezi všemi entrée přidat pár svých kapitol,
téma dětské – S medvědy vypuštěnou raketu.
Zvažuji, zda tohoto někdy byl bych schopen.
Znají to na zpaměť, neustále si to cvičí,
přitom při výstupu je každý z nich pochopen.
Ne, nezvládl bych to, můj stud mne ničí.
Každému váhajícímu jít na tyto představení,
zda nejde o zbytečně vynaložené prostředky –
Nádech, pak zahoďte upjaté kvazi-podezření,
euforie, či jen pobavení, jediné to následky.
Na závěr však dovolím si trochu kritiky.
Garson, vlasy? Poloviční jsi jen d’Artagnan!
Tadeáši, super, ale co přidat i trochu mimiky?
A abych uhnul z pravidel… emoční to daň –
Proč jen nejsi starší, vílo splétající slova?
Chci vidět, slyšet, prostě hned! Zas a znova!
Třeba to nakonec opravdu zkusím, ale z tohoto 3-5 minut nevykouzlím. Díky a jen víc a houšť, slameři.
04/2022 – Vyjádření emocí po exhibici Slampoetry