Poznámkovník Aneho

Básničky

Báseň je literární dílo ve verších, většinou krátkého rozsahu a lyrického ladění. Představuje celek esteticky svébytné výpovědi o světě, sjednocený postojem autora ke skutečnosti a zacílený na společenské působení.[1]

Po stránce vizuální je členěna strofami, které mohou obsahovat různý počet i délku veršů. Grafická úprava může mít v některých případech i obrazný smysl (kaligram nebo konkrétní poezie), obvykle je však pouze prostředkem k vyjádření zvukové podoby (tempo řeči, pauzy, rytmus a intonace).

Zvukovými prostředky básně jsou rým, eufonie a metrum.

Báseň se často vyznačuje výrazovou úsporností, neobvyklým lexikem (archaismy, neologismy, …) a básnickými figurami. Typická jsou metaforická pojmenování a využívání sopiils.

Typy básní

Akrostich – počáteční písmena, slabiky nebo slova každého verše nebo sloky tvoří slovo, jméno nebo větu (tradičně přípustná záměna příliš obtížného písmene I za v češtině častější J, podobně jako záměna U za V)
Analogicky k akrostichu existuje také mezostich, v němž tvoří souvislý text sloupec písmen uprostřed verše, telestich (text tvoří poslední písmena veršů, nikoli první) a nejkomplikovanější akroteleuton, ve kterém první písmena veršů čtena odshora dolů a poslední písmena veršů čtená odspoda nahoru tvoří totéž slovo. Techniku podobnou telestichu využil také François Villon v básni Balada pro milou, v níž všechny verše končí na písmeno r.

Báseň v próze – je obvykle považována za typ poezie, který se z hlediska zvukového a grafického jeví jako próza, tj. je psána jako próza bez veršového členění a nevyužívá obvyklých zvukových znaků poezie (rým, rytmus, byť např. nepostrádá zvukomalebnost řeči). Je ale psána s básnickým způsobem vyjadřování, neobvyklým, metaforickým a symbolickým jazykem, a vůbec důrazem na jazyk básně, je mimo jiné více obrazný a budí větší citový efekt.

Volný verš – je verš, v němž se zásadně nepracuje s žádnými obvyklými prvky prozódie, tj. ani s přízvukem, ani s délkou samohlásek, ani se v něm nevyskytuje konstantní počet slabik ve verši.

Bezrozměrný verš je pravidelně rýmován, není normován počtem slabik ani přízvuků a často splývá s veršem volným. Liší se od něj tím, že každý jeden bezrozměrný verš je syntaktickým celkem (zjednodušeně je každý verš větou).

Decima je desetiveršová strofa se čtyřmi různě umístěnými rýmy (na příklad ababccdeed).

Epigram je krátká satirická báseň (často má jen dva verše), která úsečně sděluje nápad či myšlenku – snaží se například upozornit na nějaký problém

Chaucerova strofa – je básnická strofa (sloka) skládající se vždy ze sedmi veršů s rýmovým schématem ababbcc

Chronogram (zápis času, z řeckého χρόνος chronos (čas), γράμμα gramma (písmeno)) je obvykle latinský nápis, v němž číselný součet všech písmen, která jsou symbolem římských číslic, dává datum, které se vztahuje k osobě, věci nebo události, o níž se nápis zmiňuje.
Chronogram je text s některými písmeny, odpovídajícími římským číslicím, graficky zvýrazněnými — větším typem, zlatou barvou apod. — takže i na pohled se chronogram hned pozná. Na jejich pořadí ale nezáleží. Pokud by se tedy vyskytla například kombinace IV, nepočítá se jako 4, nýbrž jako 1+5 = 6. Případně, písmena lze jednoznačně převést na kýžené římské číslo seřazením v pořadí M, D, C, L, X, V, I. Číslici V (pět) zastupuje jak souhláska v, tak samohláska u (které nerozlišoval ani starověký pravopis).

Idyla (z řeckého εἰδύλλιον, eidullion, česky krátká báseň) je báseň, založená na ději z venkovského prostředí, psaná ve stylu Theokritových krátkých pastorálních básní, nazývaných Idyly.

Kasída je druh básnické formy, jež pochází z arabské poetiky. Původně v ní převládala témata milostné lyriky (líčila např.: strastiplnou pouť k milované osobě, milenecké dialogy atd…). V dalším vývoji a s rozšířením do Evropy se kasída začala využívat i k zobrazování satirických, náboženských, a filosofických témat.
Má vždy jednotné metrum, členění do dvojverších celků o libovolném počtu a s rýmovým schématem: ax ax ax/aa aa aa… někdy i aa bb cc jako u hrdinského kupletu, ovšem ten je typický hlavně pro anglickou literaturu.

Kuplet je píseň jednoduché formy (vycházející původně z prozódického dvojverší), zpravidla s refrénem, někdy aktuálního, satirického nebo žertovného obsahu; uplatňuje se zejména ve fraškách a v kabaretech.

Limerik je hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a.

Ritornel (dříve ritornell) je krátká lyrická báseň, žánrově většinou přírodní či milostná lyrika nebo humorná poezie.
Ritornel má pouhé tři verše, rýmované dle schématu aba (přičemž v prostředním verši může, ale nemusí být asonance či konsonance s libovolným nebo oběma krajními verši). Druhý a třetí verš ritornelu je endekasylab, tedy jedenáctislabičný verš jambického spádu, první verš je kratší verš jiného druhu.
První verš nastiňuje téma, je jeho prostým vyřčením, je empiricky získaným faktem, z něhož vychází zbylé dva verše, které vystihují básníkův názor na danou věc. Ritornel je jednoduchá, leč překvapivá myšlenka.

Říkadlo je žánr lidové slovesnosti. Jde o krátká většinou dětská rčení založená na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají), na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.

Sestina je literární forma, užívaná převážně v lyrické poezii, skládající se ze šesti slok a posledního tříveršového envoi (shrnutí, dovětku).
Sestina je většinou psána jedenáctislabičným jambickým veršem (endecasylab). Skládá se ze sedmi slok, prvních šest je šestiveršových a poslední, sedmá, tříveršová. Rýmové schéma je abcdef fabcde efabcd defabc cdefab bcdefa (snadnější verze). Klasická forma sestiny však splétá verše do sebe takto: abcdef faebdc cfdabe ecbfad deacfb bdfeca (tato forma se považuje za vytříbenější). Pod pojmem rým si u sestiny nelze představit běžnou podobu slabičného echa, neboť v sestině jde vždy o rým absolutní, v sestinách se rýmuje identickým slovem (v gramatickém tvaru z první sloky).
Sedmá sloka je tříverší, v němž jsou na koncích půlveršů zopakována všechna předešlá koncová slova. Následují v posloupnosti jako u sloky první.

Silva je ve španělské poezii básnická forma, charakterizovaná strofami libovolné délky, v nichž se pravidelně střídají verše jedenáctislabičné (endecasílabos) a sedmislabičné (heptasílabos). Většina veršů v silvě je rýmovaná, ale rýmy nemají přesně stanovené schéma. Silvy se většinou užívají pro emočně vypjatý příběh či popis nebo jako monology osob vyššího postavení.

Základní druhy rýmu

Sdružený rým – aabb
Střídavý rým – abab
Obkročný rým – abba
Přerývaný rým – abcb (rýmují pouze sudé verše a liché zůstávají bez rýmu)

Komu jsou určeny dny v týdnu

DenSeverská mytologieStarořečtinaŘímský panteon
PondělíManiLunae (měsíc)Selena
ÚterýTýrMartis (Mars)Ares
StředaÓdinMercurii (Merkur)Hermes
ČtvrtekThorIovis (Jupiter)Zeus
PátekFreyaVeneris (Venuše)Aphrodite
SobotaLokiSaturni (Saturn)Chronos
NeděleSolSolis (Slunce)Helios
Příspěvek byl publikován v rubrice Vše ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář