Bezjeskyněc

Prakticky každý pracovní den se stavím do pekárny pro hohl dodom (rohlíky, které jsou nadoma, slang ostrawski.)

Jenže včera jsem je nechal v práci, asi na strouhanku. Tak jsem skočil cestou dodom do Alberta pro jiné (podobné, ale né stejné. Tyhle sice vypadali jako rohlíky, ale cena byla poloviční, tak nevím z čeho byly).
Cestou ven z obchodu jsem měl plné ruce, protože tašku jsem si nevzal, nekoupil. Takže v jedné ruce klobouk, v něm rohlíky jako svíčky na dortu a zbytek vyplňovali oříšky, sušené brusinky a nějaké zázvorové cukrlata.

A v druhé ruce krabičku s chlastem.

A narazil jsem na bezdomovce.
Kouká na mě, já na něj. Když se k ničemu neměl, povídám mu – nemáš nějakej drobák?
Zase koukal, já koukal… pak řekl – nemám, ty máš?
Povídám – nemám. Chceš rohlík?
Chtěl.

Poseděli jsme, oba si dali rohlík. Klobouk jsem měl na nízké zídce, na které jsme seděli. Šla kolem paní a něco mrmrala. Pak se zastavila, zalovila v peněžence a když viděla, že klobouk je plný, předala peníz bezďákovi. Ne mě, i když tak vypadám, ale tomu druhému.

Dojedl, koukal na láhev. Já koukal na něj.
Nadechl se… a pak zavrtěl hlavou.
Já naopak přikývl a dal mu ještě jeden rohlík.

Doma jsem si uvědomil, že od začátku tohoto roku to byl první člověk, který mi není příbuzným, nebo členem mé sociální bubliny a zároveň mi byl opravdu sympatický.

Zmuchlaný, zarostlý, přisprostlý ale živý. Stejně jako ten bezďák.

03/2022 – Třetí truc – Všichni jsme jen kus žvance pro Vosud (Posud)

Příspěvek byl publikován v rubrice Truc se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář