Za večera při měsíčku na tichoulinkou písničku malá víla tancovala a stále se usmívala Když víla se roztočí a do výšky vyskočí šaty z mlhy zavlají až kapky rosy létají Na paloučku v lesíku kde víly tančí ze zvyku chodí Panové se dívat o dotecích tiše snívat. Dotýkat se možné není. Způsobí to pozdvižení, když to zkusí někdo cizí! Puf! A víla hnedka zmizí. Co to šimrá na líčku a budí spící Emičku? Copak se ti dneska zdálo? Krásně se mi tancovalo!
02/2023 – dceru čeká recitační soutěž a nemůže najít vhodnou báseň. Tak jsem ji jednu napsal – zadání jsem nesplnil, místo jednorožce jsou tam Panové. Ale snad bude úspěšná.
Panové – mn. číslo od ř. Πάν – bůh lesa. O jeho tragické lásce k Syrinx snad v dalším kole. A o tom, jak vlastně vznikla Panova flétna.
Korekce (gramatická i stylistická) – Pajtaš