Ve stínu polehává lev hlasitě sípající,
v jediné družce své ochrany teď mající.
Lvice střežíc druha svého zmírajícího,
útočí zběsile na každého samce dalšího,
který dvoří se. Lvice stále setrvající.
Jednoho dne se na obzoru zjeví vlk litý,
sledujícíc zaujatě ten okamžik důležitý.
Pro šelmu i kočkovitou není zcela běžné,
chování pečující o zmírající, takto něžné.
Jednooký vlk, vnímající hranice reality.
Pak však vlk jde blíže, za krokem krok,
lvice zvedá se, připravena na cestě blok.
Strachy třese se, a přec že vlka se bojí,
v očích vlk může číst – Nech ho napokoji!
Vlk se blíží, lvice připravuje se na skok.
Lvice teď skočí a míříc na krk nepřítele,
dopadne tvrdě na zem, útok končí nevesele.
Na hrudi ji drtí plnou váhou tlapy vlčí,
na krku lvice se tesáky vlka do masa tlačí.
Lvice neubránila druha, při snaze veškeré.
Vlk blíží se, ale lvem necloumá žádný třes.
A to i přesto, že smrt přináší tento běs.
Pak však dlouho trvající řeč z očí do očí,
mezi sebou mají. Skončili a vlk zaútočí.
Král zvířat, náš lev, vydechl naposled dnes.
Po posledním lva zavrčení lvice se vzteká,
však táhlého vícehlasého zavytí se leká.
Zahlédne, jak k ní další vlci lití pádí,
nejspíš družka jednookého, následujíc mládí.
Lvice tuší, že mnoho času ji již nečeká.
Již jen pár stop a vlčice prudce zaútočí!
Však vlk, postavíc se před lvici zakročí.
Tím, že zabil lva, nyní je smečky vůdce.
Chrání členy lépe, než lví předchůdce.
Když vlci zaútočí, vlčata zapáchnou močí.
Samice vlka je neuvěřitelně silnou lovkyní,
ale v boji proti běsu nemůže vyhrát nyní.
Vlk zpočátku útočící, nyní jen rány snáší,
což trochu klidu i zuřící vlčici přináší.
Boj ustal, vlčice vyčítá vlku, to, co činí.
Tak vlčice pruce otáčí se k celé scenérii,
kdy druh pohřbil celou společnou historii.
Vlčata pozorujíc matku přešlapují, váhají.
Nakonec však jen přednost matce své dávají.
Vlk zuby cení, překypuje temnou energii.
Lvice, nevydávajíce ani zvuku jediného,
hledí na odcházejíc ochránce nyní svého.
Ten, odbíhajíc pryč se naposledy ohlédne.
Oba ví, že členy smečky jsou teď jedné.
Ale lvice nepřekoná citu tak bolestivého.
Tělo zdechliny lva už neposkytuje útěchy,
a nepomáhají tomu ani poslední neúspěchy.
Družka truchlí a nemá sílu byť jen vstát,
očí zavírá, zůstane u mrtvého lva napořád.
Netrvá dlouho a přichází poslední nádechy.
A tak ve stínu zůstává pro mrchožrouty rej,
kdy touhu žít překonalo zemřít vedle něj.
V ději se jako v bajce zračí emoce lidí,
kdy zaslepenost nás často při krizi řídí.
Proto prosím omluvte, že smutný je to děj.
Ještě jedna věc, na kterou jsem často tázán.
Jak dopadlo to s běsem, který byl vykázán.
Rád bych řekl vám, že vše dopadlo skvěle!
Že vlčí pán střeží zas štěstí smečky celé.
Pravdou však je, že skončil potomky roztrhán.
04/2022 – Snad příprava na slam, 13 strofový limerik, do 120 minut bez korektury
Korektura – Macík
Dodatek : Slam z toho nebude – delší verše, méně strof, ale hlavně srozumitelnost. Tak jen další z mých básniček.