Ríša nechodí, Ríša bolí Při probouzení poznávám naléhavost hmotnou, v hlase své ženy a pohledem na syna znávám skutečnost samotnou. Staví se z vypětím sil na špici končeniny levé, přec budoucí to muž! Křiví mladý obličej do zrůdné bolesti, té slepé. Ríša nechodí, Ríša moc bolí. Ač obstrukce logistiky, samotným osudem hnané, v nemocnici blízké. Vstřícnost lékařů oslepí průběhy vyšetření samé. To stává se, koncem trvalým či fatálním to není. Bojovník slzami to stvrdí. Pár dní spočine - pak zas postaví se! Diagnoza zní. Ríša nechodí, Ríša zlobí. Však udržte dítě, které hnáno bolestiprosti lékem, a rádo na světě je, buduje si posluhy, tu koláčem, tu vlažným mlékem. Dočasná takymatka, tedy velká Ema sestřička, pomáhá a hlídá, při pláčí pohladí, při křiku políbí jej na líčka. Ríša nechodí, Ríša spí. Času nabylo již mnoho a je tedy nasnadě jít spát. Ale jak? V mamince se hormony rozbouří, tolik chce synu dát. Malý lehne si dnes k nám, až striktně mi žena zavelí! Mlčky sleduji ji, Ema chápe to - sama se všemy plyšáky plnou postelí. Ríša nechodí, otec nemá si kam lehnout! Zvažuji co s dcerou, jsem také z sourozenců ten starší. A lítost cítím. Zítra bude spát s bratrem Ríšou a maminkou, tou naší. Já vydám se dobrodružstvím nočním na své gaučové území. Prospím se! Odměnou mi bude, nožkou studenou, na zádech postuzení. Ríša spí a Ema taky.
10/2020 Volný verš, syn se mi rozvaluje v posteli =)
Korektura – Macík