Nezačínat negativně.
Nezaspat.
Nepodlehnout depresi.
Nedovolit svému vědomí plazit se močály beznaděje dychtivě a
neočekávat slast kopí bolesti pronikající do podstaty vůle bytí.
Ne, překonej to všechno a zvedni se z té země.
Ne obrazně, zvedni se z těch parket a jdi do koupelny!
Vteřiny jsou minutami, když se z teplé stává proud vody studeným.
A minuty hodinami, když se snažím zastavit třes. Není mi zima, je mi zle. Zle ze života, z krásy a z naděje. Chci opět obejmout tmu, započít zahálku, či jen tiše filozofovat nad tím, co je dalším důvodem se nadechnout. Nasát vzduch do plic a neokysličit krev přímo, nožem párající žíly.
Ale jako vždy,
z myšlenek bytí
vytrhne tě vytí.
Máte přesně patnáct minut na to, aby jste se oblékli, vyčistili si zuby a obuli se. Kdo nebude, půjde tak, jak bude!
Jsem nahý, klepu se už i zimou a nemám chuť udělat cokoliv, co není fatální.
Mám 15 minut na překonání toho, co většině zabere celý zbytek života…
Dobré ráno, tati. Kouká na mě malá střapatá hlava s kamínkově modrýma očima. S nádechem zelené. Dědičnost po matce.
Čeká na odpověď a drží se od vany dál, v bezpečné vzdálenosti.
Čeká na mou reakci.
Čeká, zda je možné se přiblížit.
Čeká jako antilopa u poslední vysychajícího jezírka, ve kterém číhá krokodýl.
Ve vteřině, jako právě krokodýl útočí, děsí má temná podstata syna – Proč je dobré?
Zamýšlí se, rukou ve které třímá kartáček opisuje elipsy, až pasta pomalu sjíždí na stranu. Než však z kartáčku spadne úplně, ozve se cink a syn se rozzáří jako žárovka.
Jsi tu, proto je dobré.
Rezignuji a vřeštící strigu svého zoufalství pevně uchopím za límec tlejícího závoje. Pak s ní vší silou mrštím do její kobky a naopak vypustím nesmělý úsměv.
Pak i tobě tedy přeji dobré ráno, Ríšo. Jsem rád, že jsi tady.
Vycení ještě více zuby, tedy syn a vzápětí se na ně vrhne kartáčkem.
Vylézt ven a praštit po palicí ječící bestie hněvu.
Obléct se a praštit po palici ječící bestie bolesti.
Posbírat své krámy do batohu a praštit po palici ječící bestii lenosti.
Obout se a pohladit po tváři dceru, která se se mnou loučí slovy – ať se ti daří.
Otočit se a políbit rty mlčících úst jediné, která má pochopení.
Vyrazit a beze zvuku řvát na celý svět se slzami v očích – DOBRÉ RÁNO, světe.
06/2023 – Těžká jsou rána De Presova. Ale člověk si zvykne, jako na všechno. Děcka zpět nevrátíš a jejich entuziasmus musíš snášet až do puberty. Až pak si vedle tebe sednou, hlavu schovají do dlaní a začnou se učit, jak se pláče.
Ohayō, otōsan – Jap. nespisovně – dobré ráno otče. V uvedeném stavu vy se mělo jednat spíše o intimnější překlad – Brý ráno, tati.
Ale nejsem vzdělán v jazyce vycházejícího slunce, takže pokud se pletu, pak… pfff