Martino, promluvit si musíme! Už další den to v sobě dusíme. Že smutno je ti, jednou jsi mi řekla protože nikdo z okolí si na to nevzpomněl. Květin na stole jsi se však nezalekla protože jsi věděla že ON jistě nezapomněl. Zvažoval jsem tedy daru, který by se líbil. Přemýšlel jsem, zda to pravé je něco sladkého, kdy vrholu rozkoše bych ti tímto zaslíbil. Avšak bylo by to jen požitku, krátkého. Dál bádal jsem, co dát ti mám, k tvému svátku. Pak zvážil jsem daru šperku - něco leského To nelíbilo by se mu, zlé krve koncem počátku. Nechám zazářit, tímto darem, tvého vyvoleného. Tak rozhodl jsem, daruji ti část své vášně! Pod podmínkou, že zůstane mezi námi jen, obsahu plné slov a i citu. Krátké básně. Kdy pocit odezní pozvolna, tichý jako sen. Martino, k tvému svátku, vše jen nejlepší. Snad báseň bez dalších radů tě potěší.
07/2020 – Martině k svátku