Hra

Na přání dlouholetého spoluhráče jsme dnes k partičce pokeru přizvali jednoho mladíka. Prý je šikovný a zná spoustu báchorek. Když jsme souhlasili, hned se chopil karet, že je zamíchá. Své zklamání jsem přešel lehkým úšklebkem a odkašláním.

Mladík nevnímal a po krátkém zápasu s kartami je upustil na stůl. Už jsem se natahoval, abych je posbíral, srovnal a zamíchal, když jsem zaregistroval pohyb nalevo. Drahý přítel, primář ve zdejší nemocnici, vzal karty a podal mi je. Mladík se zašklebil a prohlásil, že ty karty kloužou.

Poslední hráč u stolu, pan bankéř, se s omluvou v očích podíval nejprve na mne, pak na pana primáře. Zamíchal jsem a rozdal jsem každému list. Letmo zkontroloval své karty a otázal se přátel na počet karet, které chtějí vyměnit.
Primář 2, Bankéř 1, mladík 5. Já si vyměnil dvě a doufal v postupku. Přišla.

Začalo přihazování, dorovnávání… mladík působil velmi sebejistě a nadále přihazoval.
Pan bankéř složil, nehodlal riskovat. Primář po čase také složil, protože už takto přišel o více, než původně měl. Nicméně pan bankéř jej založil.
Jako vždy, vyrovnají se později.

Když už bylo na stole mnoho peněz a mladík neměl čím přihazovat, bez jakýchkoliv okolků chtěl přihodit penězi pana bankéře. Ten jen odmítavě zavrtěl hlavou a tak mladík vyzval pana primáře s tím, že mu vrátí dvojnásobek půjčené částky.
Pan primář zvážil tuto možnost a protože věděl, že již není v nejlepší pozici, na nabídku kývnul.
Dorovnal jsem a vyzval mladíka k vyložení karet.

Ale mladík dál přihazoval. Popichoval a začal se i vysmívat. Ten klučík bluffuje, vědomně okradl pana primáře poté, co jej odmítl založit bankéř.
Odmítl jsem a vyzval jsem jej k vyložení karet.
Mladík však radostí poskočil a hrabal peníze k sobě.
Postavil jsem se a vyzval jej, aby přestal.

Vyložil jsem list a vyzval jej k tomu samému. Odmítl a začal si rychle cpát peníze do kapes.
Vytáhl jsem colt, letmo namířil a natáhl kohout.
Poslední varování… mladíku.

Přestal s ukládáním peněz a začal plakat, že to je nespravedlivé, že to jeho druhé já je takové, on by přeci nikdy…

Jeho sebelítostný monolog přerušil pan bankéř.

„Hrajeme u stolu i s panem generálem. S panem primářem si vyběhl, mne si také uškodil. Ale neokrádej ty, kteří se nenechají zastrašit, či zesměšnit. Chápeš, Andrejko?“


Na přání mé drahé manželky, jedno větou – Okrádat a zneužívat dobré pověsti cizích se nebojí. Ale pokud se mu někdo postaví, vždy za to může někdo jiný.

02/2021 Když už musíš hrát s podvodníky

Příspěvek byl publikován v rubrice Vše ostatní se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář