Mamma
Už vím, že na tebe čekáme
a že holčičky se dočkáme.
Pro tebe se všeho vzdávám,
pro tebe, slovu "moje", mávám.
Jsi mé vše a tak to zůstane.
Plíny, plíny a zas ty plíny!
Ty pláč a křik a mě jen splíny.
Jen tobě věnuji svou pozornost
a u muže sázím na jeho věrnost.
Chvějí se základy rodinky.
Maminka, má osobní bohyně.
Runa lásky v naší rodině.
Honem, oblíkat! Co ty vlasy?
Úkoly hotové? Máš? JAK jako asi?
Chodíš už do třetí, dcerunko...
mohla bys pomáhat? Malounko?
Ego tvé padá do kolizní trasy.
Nevím, kde máš tu černou halenu!
Kdo je Tom a proč líbá Alenu?
Zlato, do hlavy ti nevidím.
Tvé problémečky ti závidím.
Nerozumím už dítěti svému.
Matka, hysterická fůrie!
Názory jak stará mumie!
Ne, nemám peníze. Ano, běž.
Dusím zlobu, zas mi lžeš.
Nebudeš spát u kamarádky,
natolik už čtu mezi řádky,
zítra ráno, ženou budeš.
Nevím kdo je Thunberg Gréta.
Neznám hříchy moderního světa.
Již nejsi moje malá princezna,
tvá láska ke mě není bezmezná.
Pocitu odloučení padla meta.
Jo moje máma, no tak ta ... je.
Nevím jak se má, prostě žije?
Tak bez tebe, další vánoce.
Uvidíme se, vím, ta promoce.
A pak to velké stěhování,
pláču, přes dřívější varování.
Samota, pocit úplné bezmoce.
Jednou telefon si zazvoní
a pak sny mé se naplní!
Přijedete, velká novina.
Ty, on a ono. Budete rodina!
Srdce tvé, lásce se ukloní.
Moje maminka je láska zlatá.
Je moje a napořád. Je svatá.
Papa
Tak a je to tady.
Přes veškeré rady
čekám děcko, holku.
No, bez okolků,
nestihl jsem to.
Vytáhnout, tento...
Hu, ta je hnusná,
pytloidní, tělesná
dvě ruce, dobře
neječ, zlobře!
Jo, no nějak zdvořile...
smrdí jak má košile.
Nevím co to je, ale smrdí to a píchá!
A prdí! Řve to a kaši mi to neumíchá!
Chjo, česat neumím.
Nevím a nerozumím.
NE, nemám vlasy!
Pelichám, ne asi!
Jo, pohádku, povím.
O poníku, růžovým.
Jako vážně? Rtěnku?
Ne na mou panenku!
Sundej to, hned.
V 9, ne po, ale před!
Doma budeš, modelíno
vyvázla si lacino!
Jako... jako, to je jako... nefér!
Si tyran, zloch a pěknej lucifer!
Prdele! Matika je základ!
Propadáš a to nadvakrát!
Zlato, na výšku musíš!
Že doma se tu dusíš?
Tak si jdi! Nevděčná!
Jen buď statečná.
Je pryč, na škole.
Šla na práva, vole.
Jestli je mi co?
Smutno? No... to...
Jo... Chybí mi.
jo no... velmi.
No... táta se má stejně jako máma.
Maj se rádi, jako já, tady toho pána.
Doma je klid.
Až moc, přestalo to tu žít.
Žena v noci brečí.
Obejmu ji, to ji léčí.
Ale dcera je důvodem.
Vina, způsobena odchodem.
No ty volééé!
Výčepní i profesore!
Dneska se zlijeme!
Dědky brzo budeme!
A přiznat už se nestydím,
že svou vnučku uvidím!
Moje mamča je láska zlatá.
Je moje a vždy při mě stála.
Táta je navenek tvrdý, asi jako skála.
ale uvnitř citlivka, jako jeden z mála.
10/2022 – Pásmo? Almanach? =) Prostě něco, co by mohlo třeba fungovat i jako slam. Duo? Chybí třetí část, doplním.
Korekce prvních dvou kousků Pajtaš