vztek a zlost v mysli
pomalu se přibližuje
nač asi myslí
tvář bez výrazu je
chce mě uškrtit?
uhodí mě?
musím ho zkrotit?
poznává mě?
oči tak prázdné
ovládlo ho to
není to hrané?
bojím se táto
jde blíž a blíž
já zlehka couvám
potichu, jak myš
takhle ho neznám
teď už jsme v koupelně
ostatní vedle
nevnímá zřetelně
koho má v sedle?
chvíli mě sleduje
pak něco zašeptá
zlostně se usměje
na nic se nezeptá
pak se jen otočí
a tiše zavře dveře
srdce mi vyskočí
ten pohled dravé zvěře
květen 2022 – vzpomínka na loňský rok cizíma očima