Jen stát a v nekončící morbiditě společnosti váhat, zda existenci do rukou jedinému z mnoha mám dávat. Tolik strachu, plynoucí z tvého odmítnutí jediného, při němž zaboříš ostří slov otrávených do nitra mého. Mlčím, ač patosu bezmoci se již nechci dálé oddávat. Jak konstatuje časté milenecké klišé-lásce neporučíš. A TY… byť prosté slůvka souhlasu k duši mé nedoručíš, protože duše tvá nevyspělá prahne pouze po uznání - kolektivu kluků, dalších s absencí životních poznání. Miluji tě a jen tiše sleduji, jak nezájmem mě mučíš. Kdybys zaznamenal i jediný pozornostichtivý pohled. Básnířky tonoucí v obětí chtíče, jen abys vzal ohled! Ale pozornost tvou mít nebudu, leda bych se svlékla, přitom se sliby nechutnými a prosbami si snad klekla a vystavila tělo své, podstoupila kritický drobnohled. Miluji spíš tedy tvůj ideál a kým by ses mohl stát. Kdybys nenechal mne sama se sebou se v přeludu rvát! Ale pro tebe, na tyto city, není ještě správný čas. Požitku povrchnímu dáváš přednost, znovu, zas a zas. Nezbývá mi, než na tvé probuzení v muže si počkat.
05/2022 – Inspirací je povícero věcí a emotivní hudba