Casiopea, Andromeda a Persea

Když v noci na dece ti ukazuji hvězdy své,
ruce se mi třesou,
ty pokládáš si hlavu svou, na rameno mé.

Usmíváš se na mne, po tváři mne hladíš,
a srdce mi buší,
kam tohle spěje asi sama těžko tušíš.

Své prsty s mými proplétáš, stisk zesílíš,
a horkost cítím,
však bráním se, ty obavy z pomluv necítíš!

S chtivostí chlapa rty mé chtivě zakusíš,
a já rozum ztrácím,
poslední překážky, v milování našem, odstraníš.

Když už po všem je a já božsky se cítím,
a duše malá mi je,
podobu zlou, pravou… tvou, již vidím.

Za to může alkohol, láska má nic nemění!
Srdce mi puká,
i proto, že láska ženy k ženě možná není.

Milovala jsem tě, srdcem svým celým,
tys zabila lásku mou.

8/2019 – Inspirací bylo mi snu erotického
Gramatická a dramatická korektura – Pajtaš Odvedle BSc. SSc.

Příspěvek byl publikován v rubrice Básničky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář