Když jeden do života vstoupí, je jen samý faldík a holá kůže. A přec nemluví, i když časem to jinak být může; kdo moc mluví - často jen hloupí. Ožívají úmluvy. Když jeden ve věku prvního vzdoru začíná okolí své hlasně zdravit, a přec neupřímně, čas koncovky rozmrzele počal trávit. Místo napomenutí, dostane podporu. Zapřahujíc břímě. Když jeden začíná tvořit svět svůj, obsahujíc vše bílé, velké, vše nej! A přec smutně. Místo prosím, začne říkat "Mi DEJ!" Pak jen mlčí, slušnosti pozdravuj. Brojíc nutně. Když jeden stane se sám pak rodičem, snaží se své dítě veřejně vychovat. A přec selže, protože sám neumí si slov dochovat, kterých nyní stává se sám chráničem. Kladouc přítěže. Až jednou, přijde po obědě prozření, že není pouhým společenským dogmatem. A přec pozdě. Říci nejen v duši všeobecným dramatem: Prosím. A děkuji. Není to přec umění. Slušnost brzdě. Často stane se, že nejeden sám nazná, že toto není přeci to, co tíží nás. A přec dopaden, společností potlačen sestavou grimas, raději mlčí. Sám svou slabost pozná. Cti své zbaven. Já prosím o shovívavost při čtení, a děkuji za Vámi strávený zde čas. A přec potěšen, zvu Vás, i kdyby v tom dlel sám ďas, přinesu Vám útvaru básně - pomyšlení. Nutkání utěšen.
11/2021 – Slovíčka Prosím a Děkuji, Janičce děkuji za téma
Korektura – Macík