Stal jsem se účastníkem workshopu se zaměřením na Slam poetry. V první chvíli mi Markéta (koukej, nepíšu Markétka) napsala něco, co bylo ihned a jasně zřetelné – CHCEŠ SE ZAPSAT!
Tak jsem se zapsal a rozhodně nelituji. První veliké díky – Markétě.
Tím, kdo celý kurz vedl, nebyl nikdo menší, než Dr. Filipitch. A byl, jako vždy, skvělý.
Pro úplnost – jeho přístup k slamu (k životu) je mi nejpříjemnější. Anatol je možná víc punk, Jirka Juráň je možná větší vládce slov a např. Vašek je někdo, koho zvládnou i ti, kteří poezii neholdují. Ale být připraven na jakoukoliv alternativu, takový slamer – je jen Filip.
Docela mne usadilo, že tam budu jediný chlap. Opravdu, až jsem si z toho dřepl na zadek! A přemlouval se neodejít. Protože jsem věděl, že budu muset čelit svému strachu – číst svou tvorbu – okořeněnou tím, že tam bylo VÍCE slečen. A to jsem netušil, že v rámci jednoho cvičení budu muset nechat na sebe šahat (opět, více lidí a navíc slečny) a naopak budu nucen na někoho sahat já.
Předmětem tohoto textu není obsáhnout veškerá cvičení, která jsme prováděli, to si na ten workshop zajděte. Ale při tom sahání, při tom jsem se opravdu překonal! Dokázal jsem slečně sáhnout nejen na rameno, ale i na lýtko! Byl jsem tak rozjetý, že jsem cílil na lopatku a na kratičkou chvíli i na !BOK!, ale nakonec jsem zvádl jen temeno hlavy. Dodatečně se omlouvám za své dotyky.
Další účastnice této akce byly velmi příjemné a krásné ženy. I přes počáteční problémy se mi nakonec povedlo cítit se velmi příjemně. Snad to vnímaly podobně.
Pár cvičení, které obsahují nějaký fragment mé tvorby:
Cvičení o jménu, akrostych
Zadání – text, kde první písmena jsou písmeny našeho jména. Psal jsem to s takovou nervozitou, že jsem si musel své jméno několikrát napsat. Omluvte prosím sníženou kvalitu tvůrčího ducha, přes ten randál tepu srdce jsem neslyšel myšlenky.
Jsem ten, kdo je druhý a mé jméno je z hebrejštiny. Kdež, možná ze samotné sumérštiny? Už se svými niterními pudy... Ba co, kašlu na to, dost bylo nudy!
Dodatečné zadání – pokud byl akrostych rýmovaný, napsat nerýmovaný a naopak. Docela se mi ulevilo, tak jsem zkusil zase jinou formu básně, tentokrát s absolutním rýmem na konci rýmu.
Já jen málo toho a ještě méně tamtoho Kde hledá se nápad, inspirace na toho ukrást myšlenky jinému, té, toho Báseň nebáseň, šlápnu do toho!
Cvičení o strachu
Zadání – nejprve si v rámci skupiny každý napsal asociaci na slovo strach a poté ve 2 strofách napsat báseň, která bude obsahovat všechna tato slova, která nemusí být v přesně zadaném tvaru.
Zadání jsem dodržel, ale dopsal si něco před a něco za, abych to mohl prezentovat.
Slova – Strach, úzkost, signál, život, výzva, pavouci, vztek, překonání strachu
Strach
Na počátku byl jen strach.
Hledaje smyslu mé životní výzvy
dostane se mi i strachu potlačení.
Úzkost, zda jsem v Arachnině přízni,
potlačí až bolestivé hněvu probuzení.
Signální vzpruhou života mého
stává se naplnění výzvy samé,
kdy cítím silně pocitu úzkostného
a třímám na dlani vzteklé taramtule.
Strachu se dál nepoddávej
svému hněvu se neprodávej.
Na konci zbyl mi jen můj hněv.
Dodatečné zadání – napsat druhou, neveršovanou báseň (resp. volný rým apod.)
Strachem Životní výzva překonání strachu? Po signálu úzkostém VZTEKLE PAVOUČÍ VLÁKNA PŘETRHAT! Když není pavouk doma. A pak zmizet.
Cvičení – deset vět, které by neměly zaznít
V krátkém časovém úseku napsat alespoň deset vět, které by něměly zaznít na svatbě. Bylo jen na nás, jak to pojmeme.
1. Jak jako... že už jednu ženu máš? 2. Monču znáš, s ou si spal přede mnou! 3. Stejně se rozvedou, jen plýtvají časem. 4. Platím to, tak bude po mým! 5. A teď Maximum Turbulenc a Jede jede mašinka. 6. Á, tak to pardon, já měl za to, že ve fraku je tu jen obsluha. 7. A když bylo Peťuli šest, tak se tak dosrala... 8. Sežral jsem Vám dort! 9. Uneseme nevěstu! 10. Koukám, ženich stále stejný, jen nevěsta povýšila z role svědkyně na nevěstu a vice versa. Bonus (z mé svatby, věty bohužel zazněly) - Že si Kenny nenazvedneš ten kilt!? - A z malého ohňostroje válka s polskem.
Posléze nám bylo přidáno další téma – pět vět, které by neměly zaznít na pohřbu.
1. Konečně! No co, byl to cyp! 2. Repete. No jako ať to daj znova, ne? 3. Myslíš, že se do té rakve vešel celý? 4. Bůh dal, bůh vzal a na tebe se sakra načekal. 5. A pokud není maminka v nebíčku, je v peklíčku. Bonus (jedna z kultovního seriálu, další od Kennyho a poslední má při pohřbu dědy) - Rimmere chcípni! Stalo se. Opakovat! - Od této chvíle mám instatní maminku. - Ja su Jakub, kdo si ty? (lezl jsem k pultíku řečníka)
Cvičení – Máme na to?
Zadání bylo jednoduché – po dobu jedné minuty (co nejpřesněji) prezentovat právě napsaný text na jedno téma pouze v otázkách. Vyšlo mi to na 59 a půl vteřiny. Ale číst to po sobě…
Kdo zradí mne nejvíce? Škrabopis, ty mé křivice!
Dcera? Dcery? Proč nad tím vlastně uvažuji? Starší si snad po maturitě poradí sama, ne? Není to už letos? Jak jsem na to mohl zapomenout? Co když to nezvládne? Může učit i poté třeba ve školce? Nebo skončí na pracáku? A co její matka? Bude mi to dávat za vinu? Není to ale její vina? Neměla mi říct o ní dříve? Neměla se dcera ozvat dříve? A mohla vůbec? Co by to udělalo s mou mladší dcerou? Unesla by, kdyby nebyla moje jediná holčička? A syn? Byl by už na světě? Je to kolik? Mladší je o deset? Syn o čtrnáct? A kolik je vlastně té starší? Není už jí dvacet? Šla později, takže o rok? Nebyla nemocná? Takže další rok? Nebo víc? Kolik mi je? A rozdíl mezi námi? Dvacet? Dvacet jedna? A je to důležité?
Velice děkuji Filipovi za opravdu silný zážitek, snad i magistrátu města Ostrava za podporu a určitě Univerzitní knihovně Ostravské univerzity, protože tam se ta prostopášnost konala.
Stejně tak spolu účastnicím, které byly skvělé a jejich úsměvy byly tím, co mne motivovalo pokračovat a neutéct.
Kurz mi toho dal více, nicméně se obávám, že problém s vystupováním jsem nepřekonal. Asi budu potřebovat ještě více pozitivních odkazů, abych si uvědomil, že má tvorba není silně podprůměrná, nebo dokonce zbytečná.
12/2022 – Sedmnáctý truc o kurzu Slampoetry
P.S.: Česká scéna Slampoetry – https://www.slampoetry.cz