Předmluva:
Občas se odkazuji na „svá pravidla“, kde konkrétní pravidlo pak rozebírám a aplikuji na dané téma, či problém. Jsem pak zpětně dotazován na všechna pravidla, což je pro mne složitější, ale zkusil jsem sepsat ty hlavní. Snad to někomu k něčemu bude. 🙂
Pravidlo první – Nic není zadarmo
Pokud se něco tváří, že je zadarmo a my toto přijmeme, slepě přijmeme i cenu předem. Tedy bez možnosti nadále o této ceně jakkoliv smlouvat.
Příklad – Žena, lehce přes 30 je pozvána známým do klubu na rumíka a kávičku. Žena tuší, že toho rumíka a kávičku platit nebude, ale také to není tak, že rumíka si nalije do kávy, tu lupne a poběží domů. A jistě bude uvažovat, co dotyčný kolega chce. Kolega se ji líbí, takže proč ne, uvidí co z toho bude.
Pravidlo druhé – Vše má svou cenu
Nejvyšší cenou je náš život. Jenže lidé tuto cenu přisuzují i věcem, jejichž cena je nižší. A to, co pro nás cenu nemá, může pro ostatní mít cenu života – musíme i toto brát v potaz.
Pokračování příkladu – Žena za to, že jde na schůzku očekává, že se ji bude muž věnovat. A očekává, že muž na oplátku bude očekávat totéž. Během večera se však ukáže, že je situace trochu jiná a muž neočekával pozornost této ženy, pouze informace vedoucí k srdci jiné ženy.
Pro ženu z našeho příkladu jsou tyto informace v danou chvíli jen málo cenné, protože očekávala jiný požadavek. Muž, protože opravdu chce tyto informace, uměle navýší cenu, za kterou informace o ženě svých snů chce.
Důsledkem tohoto je zklamání na obou stranách a relevantnost informací a úroveň schůzky není dobrá.
Přitom kdyby si předem stanovili, co za co bude… ale o tom až dál.
Pravidlo třetí – Vše má svůj čas a místo
Pokud naše rozhodnutí není řešeno ve správný čas, či místo, často bývá pouze dílčí a je třeba jej dokončit. O to větší je pak ale cena za takové dílčí rozhodnutí.
Pokračování příkladu – Po první schůzce muž navrhne druhou s tím, že ženu vezme sebou do místního nákupního centra i s její kamarádkou a během oběda v tomto centru spolu proberou informace, které muž (při vší počestnosti) touží znát.
Oba ví, že první schůzka byla nedobrá, proto muž navrhne pro něj více finančně i časově náročnější průběh a žena naopak ví, že informace by měly být přesnější (přidá kromě informace o tom, že vysněná má ráda květiny, ale už ne růže a že pokud je květina žlutá, ale ne s oranžovou, nemůže muž chybovat).
Nakonec se tedy domluví, i když je „cena“ za tyto informace vyšší a i časově náročnější.
Pravidlo čtvrté – Každé rozhodnutí má své následky.
A my je musíme nést vždy. Nelze tyto následky zmírnit či delegovat na jiné, protože jsou odrazem právě našich rozhodnutí.
Zakončení příkladu – Muž donese vysněné ženě květiny a pozve ji do opery. Jenže není typ této ženy a ta zdvořile odmítá. Muž je tedy odmítnut a své zklamání prezentuje ženě, která mu radila. Ta jej polituje, ale tím to končí – muž nemůže po ženě požadovat nějakou formu kompenzace – on se rozhodl, on byl odmítnut. Na druhou stranu, je určitá šance, že muž v kolektivu ostatních žen stoupl na žebříčku, protože se umí chovat a i při odmítnutí nedělá scény – zná tedy svou cenu a je schopen akceptovat následky svých rozhodnutí.