Pravda je velmi obecný pojem, kterému se věnuje mnoho vědních oborů od počátku věků lidstva a přitom každý jeden z nás má přinejmenším tu svou.
Ale tenhle truc není o pravdě, je o něčem, co mnozí zvou opakem pravdy. O lži.
A jen těžko se obejdu bez příkladu.
Ema a Ríša si dělají ráno granko, protože maminka ještě spinká. Udělají si ho a vypijí, ale v kuchyni zůstane binec.
Ema tvrdí, že granko rozsypal Ríša a ona to zkusila uklidit, Ríša tvrdí, že to rozsypala Ema.
Maminka se rozhodne a jedno z dítek potrestá a pak tuhle informaci (včetně toho, že viníka již potrestala) předá tatínkovi.
Ten tuto informaci řekne tchýni, když ji prcky předává s tím, že viník si nezaslouží po obědě sladkosti.
V první chvíli, kdy to řeší maminka a děti se obhajují – jedno z nich lže.
Tedy tvrdí něco, co není pravda a má z toho svůj prospěch.
Je pravděpodobnější, že to bude Ríša viníkem, tak v tomto příkladu bude viníkem Ríša.
Ríša lže. Ema mluví pravdu.
Maminka ale věří Ríšovi, protože je to sice uličník, ale má psí oči a tulení úsměv, zatímco Ema dostala z angličtiny trojku, není učesaná a zase večer snědla mamince nanuk.
Maminka nelže, protože nezná pravdu a nemá žádný osobní zisk z výroku, že viníkem je Ema. Ale je šiřitelem nepravdy.
Tatínek Ríšovi nevěří, protože psí oči na něj už dělá maminka, když chce nové botky na tancovačku, ale věří mamince více, než Emě.
Ema v očích tatínka také nelže, protože ten neví, kdo z dítek ten binec opravdu udělal. Navíc doplnila informace, které Ríša neuvedl a místo činu jevilo známky úklidu.
Ale věří mamince a jejímu úsudku, takže když babičce předává dítka, předává ji i informaci, že Ema bude ta potrestaná.
Tatínek lže, protože má pocit, že pravdu zná. A přesto předává informaci v protikladu s tím, co si myslí.
Babička se po obědě svěří sousedce a proberou to na návsi s ostatními klevetami. Babička si myslí, že Ema by už měla být samostatná, jako ona musela v jejím věku už být.
Takže babička něvědomky šíří nepravdy, založené na lži, ale protože neví, co je pravda, nejde o lež. I když z toho má nějakou formu zisku.
Sousedka nemá ráda ani babičku, ani maminku, ten přistěhovalec z města je taky nějak moc při penězích a navíc její syn je kvůli toho přivandrovalce bez práce. Protože její syn kradl a byl chycen pro ni není podstatné.
Takže sousedka začne vykládat, že tatínek s maminkou spí až do odpoledne a proč asi spí tak dlouho? Hm?
A nestarají se o děti a ani babička jim vlastně nedá pořádně najíst a celkově by bylo asi lepší, kdyby se odstěhovali a její syn dostal zpátky práci, protože když oni odejdou, tak bude jeden člověk v podniku chybět.
A svěří se s tímto i kostelníkovi, protože ten rád má rád takovéto komploty.
Sousedka lže, protože si přidává části, které nejsou pravda a dělá to vědomně. Kostelník si rád lokne piva a tak celá vesnice bude v pondělí dopoledne vědět, že Ema sype granko po zemi a přidělává práci mamince, která je tak unavená, že si děti dělají granko sami a kdyby byla co k čemu, tak to granko uklidí, než rodiče vstanou, a tak dále a tak dále.
Nakonec, když mu místostarosta dá flašku rumu, všechno mu to odvypráví, na všechno kývne a pak i něco podepíše.
A protože kostelník je alkoholik a je již dementní, nelže. Jak nakoupil, když měl nakoupeno, tak prodává. A často si doplní to, co mu hlava již neudrží, protože to je takový nešvar našeho mozku. Nemá rád slepá místa a tvoří nám takové malé lži, které nám ale prodává jako pravdy. A pak se v tom jeden vyznej.
Místostarosta využije těchto pomluv a tatínka díky těchto pomluv při dalších volbách do zastupitelstva pomluví u všech, kteří mají moc.
Přidá pár dalších obviněních, které jsou založeny na nepravdě či lži a s dalšími, kteří nemají tatínka rádi tyto věci šíří mezi lidi tak často, až jim část uvěří.
Vznikne propaganda a protože z toho má místostarosta velký zisk v podobě moci, peněz a konexí, jedná se o dezinformaci.
A to je to, o čem chci dnes psát.
Dezinformace není kostelníkova opilecká mluva, sousedčina nenávistná lež, babiččina závist, tatínkova lenost, maminčina váhavost nebo Ríšova obava, že dostane na zadek.
Dezinformace je prostředek propagandy šířící účelovou lež, často v balíčku s obecnými pravdami, aby lži dodali na důvěryhodnosti.
A šířením dezinformací se nedopustí ani teta Emičky, která toto přednese doma manželovi. Bude lhát? Ano, protože ví, že maminka i tatínek se o děti řádně starají a že babička jen sem tam kafrá do něčeho, do čeho je jí nic. Však to teta taky zažila, když o ní matka říkala, že k ničemu nebude a pokud se nevdá, skončí v kriminále.
Protože teta sice tuší, že to co říká je nepravda, ale ověřit si to nemá jak. Navíc přejala názor někoho, kdo má moc a kdo něco ve společnosti znamená a skoro řídí celé město.
V tomto smyšleném příběhu je příliš mnoho nepravdy, hodně lží, ale jen jedna dezinformace a jediný viník této dezinformace. Zbytek je o hlouposti, lenosti a dalších negativních vlastnostech nás lidí.
Ale pro uzavření příběhu…
Strejda nevěří, že by cokoliv z toho byla pravda. Takže když přijde rodina na návštěvu ke strejdovi, obě děti můžou do bazénu, obě dostanou pohár z nanukáče a ovoce. Tatínek dostane pivo a natajňáka dva paňácy slivky od starýho Slivky, aby byl víc v klidu. Maminka si s tetou zase vjedou do vlasů, tentokrát zase kvůli střihu vlasů, barvě vlasů a společně tiše závidí délku a zdravost vlasů Emy a Ríši a nahlas se smějí plešatějícímu tatínkovi a strejdovi.
A protože v mém podání není lež opakem pravdy, tak tvrdím, že to granko rozsypala Ema.
02/2024 – Iritující se mi jeví nadužívání pojmu dezinformace těmi, kteří nerozeznají lež od nepravdy. A až pravda dokáže to, co dokáže lež, stane se nepravdou.