Stojím na zastávce tramvaje, na Náměstí Republiky. A cítím se nepatřičně.
Asi je to dáno tím, že nestojím na perónu, kde staví tramvaje směr Poruba, ale směr Jih.
Cítím se tak moc nepatřičně, že zapomínám na důvody cesty a hledám vhodné přirovnání.
A pak ho nacházím. Je to stejný pocit, jako když jsem se jednou začetl a na bazénu došel až k dámským sprchám a při nepřerušeném čtení poezie si osprchoval nohy, postupně obě ruce a pak si svlékl i plavky. Až poté mne postarší paní, která se zakryla ručníkem, upozornila, že nejsem na správném místě, nebo jen možná ne ve správný čas.
Sleduji okolí a váhám. Tady nemám v tuto dobu co dělat. Naštěstí pro všechny, jsem oblečen.
09/2022 – zamyšlení