Čím více se dospělý člověk nehlídá a jedná na základě emocí, tím blíže je zase dítětem. Děti sní a mají radost, když se něco málo ze sna stane pravdou. Nebo alespoň částečnou pravdou.
Syn Ríša mi často vykládá, že když byl velký, tak se mnou jezdil v autě. Já seděl na sedadle spolujezdce a on řídil. Jindy mi vykládá, že když byl velký, tak on měl v ruce hasák a utahoval kohoutek, zatím co já se na něj díval. Jednou mi dokonce říkal, že když byl velký, tak mě hlídal, jestli při nemoci ležím v posteli a že mi dělal čaj.
Pochopil jsem, že chce být právoplatným členem rodiny, ne nejmladším dítětem (tedy hned po Pavlíkovi). Že chce být úspěšným, respektovaným, milovaným. Jako my všichni, i když to občas vypadá jinak.
V práci jednám se spoustou lidí, ať jde již o klienty, kolegy z kanclu či kolegy z jiných oddělení. A přestože jde o lidi mnohem starší, než je můj syn, reagují podobně, když se přestanou kontrolovat.
Hádají se, abychom uznali jejich cenu, řeší mimopracovní věci, aby byli respektováni, věnují svůj čas a intimní pocity, abychom je měli rádi.
Občas se stane, že to někdo přežene a někoho naštve. Pak se protistrana vzteká a často se chování obou dá přirovnat k sourozenecké rivalitě. Stejně jako u Ríši.
A co tedy sleduji tímto trucem?
Nejspíš jen okecávám věty, které se mi v posledních dnech ozývají v hlavě.
Já to chápu.
Vím, že chceš být lepší než já.
Vidím, že chceš mé uznání.
Cítím tvou bolest.
Ale jestli mi ještě jednou sežereš sušenku, kterou jsem doteď schovával za obrázkem mého syna, no tu s čokoládovo-malinovou náplní, tak i já se přestanu kontrolovat.
A až jsem byl starý, tak tě zbiju!
Doufám, že ti alespoň chutnala.
A malý funfact na závěr (prý je to teď moderní) – Věděli jste, že když je na krabičce lega napsáno, že je od 8 let a že složení zabere cca 30 minut a vy ho skládáte to skoro minut 90, tak to trvalo skoro o hodinu déle, než mělo?
04/2023 – Všichni jsme jen děti, když jde o děti. A čoko-malinové sušenky. Grr