Ráno jedu v autě. Nazývám jej Vozem, protože i když je mu téměř dvacet, jezdí jako za mlada. A nehyzdí ho nové technologie, naopak se může pochlubit rozhlasovým přijímačem v pásmu VKV. Vůz je zašlý, plasty již dávno nejsou černé a bílé, sedačky jeví známky výraznějšího opotřebení (zvláště při intenzivní péči potomstva.)
Ale jezdí, kromě jediného excesu s vodní pumpou mne nezklamalo. K jeho jízdě a mému řízení nám hraje ono již zmíněné rádio a protože oba už nejsme nejmladší – techno, drum n bass či Funky Gospel RnB Rap – nahradí Vltava.
Teď jsem si uvědomil… pokud toto čtou děti, i když by neměly, ono dříve existovala krabička, do které jste písničky nenahrávali a taky si nemohli vybrat, co bude hrát. A i dnes existují takové stanice, kde hrají i jinou hudbu, než mainstream.
Vltava se zaměřuje na vážnější hudbu, poezii, jazz… prostě dozvuky generací před mileniály, kdy ještě pojem džemovat neměl nic společného s jídlem.
Vltava, kromě hudby vysílá různé pořady, pro mládež – takové kratší podcasty a jedním z nich je ranní úvaha. Je to o úvaze a je to ráno, nehledejte v tom nějaké další spojení, děti. A nenabízí se přitom Netflix, pornhub ani lístky do Clash of the Stars.
Dnes tam velmi hezky hovořil Daniel Raus o Milanovi Kunderovi. Poeticky. Sem tam to vypadlo, něco jako lagy, ale i tak to zanechalo dojem.
A pak, když jsme s ženou v tichosti zvažovali slova ranních úvah, začal hrát jazz.
Má drahá Lucinka, tedy Verunka* chvíli poslouchala a pak mi řekla – ta, ten, to… je hrozně uřvaný nástroj. A pak vyjmenovala většinu žesťových dechových nástrojů. Jen tu trubku vynechala.
Tak jsem ji po chvíli řekl – Trubko.
Nelíbilo se ji to, ale vzápětí ji došlo, že jsem myslel nástroj, ne její paměť. *mrk mrk*
Nicméně ji to nedalo a tak pravila větu, která je ústředním motivem tohoto trucu. I když to tak nevypadá.
Je dobře, že jsi s tím skončil.
Hrával jsem na trubku. Musel jsem toho nechat, protože… když tě někdo přepadne, tak mu zahraješ na trubku a on uteče. To bylo hodnocení mého učitele hry na trubku.
Vzal jsem to příliš osobně a neprozíravě. Dnes by mě přepadl mileniál, nebo zoomer a ti se bojí jasného a nekolísavého tónu. Tehdy jsem neměl moc dobrý nátisk, ale do dneška bych se zlepšil. Opravdu, slibuju.
Skončil jsem i s karate, protože zdraví, lenost a protože už se umím ovládat.
Můj nekontrolovatelný vztek skončil.
Stejně jako skončila myš za skoro 4 tisíce, když se rozhodl vztek podívat na návštěvu. Tak jsem ho tou myší umlátil. Skončil nadobro. Než skončí mé přesvědčení, že skončil vztek.
Skončila etapa života, kdy pouhá myšlenka pohnula skálou.
Např. – O co, že to nedáš? Skočit z pětky dvojný salto!
Nebo – ty pýčooooo, to byla mrda. Čeky, to zeleny fačko je tvoje?
Popř. – Zlati?
Skončila i má superschopnost jít spát ve 4 ráno a vstávat v 5, abych stihl bus do práce. Teď chodím spát v 16 a vstávám v 6. Jen škoda, že močím v pět…
Skončila těsnost těla. Pořád někde něco teče, padá. Třeba břicho ne a ne dostat tam, co bylo. A toho cyntu, co při spaní vyteče.
Vůz taky skončí. Technická je do konce příštího roku. je fajn, ale motor už úplně netěsní, spojka taky není jako nová a ekonomicky začíná být pro mne neudržitelné jej udržovat naživu.
Skončím. Později než vůz, ale přesto. Mí Alfa generační potomci v finančním doprovodu mých zoomerských potomků mě skončí.
Snad při tom mém skončení bude hrát ještě stanice Vltava ranní jazz, do kterého mi bude Lucinka či Verunka (nebo obě) kafrat, že je dobře, že jsem ukončil hru na trubku.
Protože pokud skončí to její roztomilé žvatlání, bude čas pro mě.
Skončit.
P.S.: Lucinka vs Verunka – Lucinku mi překřtili na Verunku a já se tomu nebráním. Od té doby je to všechno na pohodu – křičí na mě Verunka, ale líbá mě Lucinka. A zatímco Lucinka usíná s dětmi, nemravná Verunka se nahá plíží pod mou peřinu.
Generace – https://cs.wikipedia.org/wiki/Boomer#/media/Soubor:Generation_timeline.svg
Daniel Raus – Černé brýle – https://vltava.rozhlas.cz/daniel-raus-cerne-bryle-9047089
Opravdový Nekonečný příběh – https://www.youtube.com/watch?v=M0MS0wBFmgA