Mám problém s penisem

Křikla něžná dívčí ústa, 
asi aby byla dívka hustá!
Pro okolní čtyřlístek 
souhlasících feministek. 

Jedna měla v tváři buš 
a v občance nejspíš muž, 
byla zkrátka paličák, 
trans a žádný klučičák.

Penis! On či ona kníkla.
Situace trapná vznikla,
dostala dívky do ráže
když na mne prstem ukáže!

Pak v mžiku jsem obklopen
obrany sebe neschopen
hájit penis svůj nucen
jsem a jsem řádně znechucen.

Dívka věkem mojí Mišky
zatahuje mne do rozmíšky.
A z přehnané lamentace    
vzniká tato propagace:

        Ona1: Za vše špatné v životě ženy může MUŽ!
        Já po sebezapření a s úsměvem na rtu: Kuš.

        Ona2: Nebýt vás odporných zvířat, tedy chlapů!
        Já: Nebylo by již promlčených přešlapů.

        Ona3: Nebylo by žádných dalších válek
        Já: V mysli misandrických intelektuálek.

        On/a: Nebylo by tolik genderových nespravedlností!
        Já: A jiných njůspíčů vedoucí k této nerovnosti.

        Ona2: Nebylo by žádných dalších znásilnění!
        Já: To není o penisu, to je o dominanci, ta to mění.

        Ona1: Nebylo by více závisti, nenávisti a zloby!
        Já: Cožpak není to nutností každé lidské doby?

        Ona3: Bylo by více silných a nezávislých žen!
        Já: Které by nemohly sdílet svůj naplněný sen.

        On/a: A proč by chtěly silné a samostatné ženy muže?
        Já: Protože i ony hledají partnera, který jim vypomůže.

        Ona 3: Jo, to víš že jo, dveře podržíte a hned sex za to čekáte!
        Já: Dveře podržím, nic za to nečekám. Nebuďte tak napjaté.

        Ona 1: A stejně tady stojíte, možná hned nadvakrát!
        Já: Šel jsem kolem, pak obklopen jsem byl, nemám se za co kát.

        Ona 2: A přesto na nás čumíte jako na své trofeje!
        Já: Jedině mé srdce poety při pohledu na vás pookřeje.

        On/a: Nelži, chceš nás opíchat!
        Já: Nenašel bych odvahu byť s Vámi si jen povídat.

        Ona3: I kdyby to byla pravda, kolik z Vás je takových?
        Já: Povícero, bez wapíka, ajfounu a souprav teplákových.

        Ona2: Možná pár, ale zbytek z Vás je na ránu.
        Já: Jen doplním - dobrých lidí je jak šafránu.

        Ona1: Jako že nejsme ti dost dobré?
        Já: Když šíříte nenávist a jiné myšlenky podlé?

        On/a: Ha! Takže přeci si jen ubohé šovinistické prase!
        Já: Takto mě vidíte? V tomto případě: Ano, v celé své kráse!

Pak mě dívky propustily,
když mě takto zostudily.
Našly si teď nepřítele
co tahá je do postele.

Vedou dál svou svatou válku
a nehledě na morálku 
jednou doufám dospějí.
A budou šířit naději. 

Než odstraní mě ze scény:
Co nejhezčí je u ženy? 
Její láskyplný úsměv, 
silná vůle a tichý zpěv.

11/2023 – Irituje mne přemíra radikální feministické poezie v jakékoliv podobě a tím její nucený úpadek, protože skvosty jsou ubíjeny průměrností, jen kvůli tématu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Básničky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář