B se probere se na záchodě, z nosu mu teče krev a na prkénku jsou zbytky drogy
A: Sleduji jak ti teče krev na košili, to jen tak neschováš. Hele, ten parfém, to je jen levná kolínská a trochu skořice s vonným olejem.
B: Kdo jsi? Kde jsi? Ten hlas… zníš jak bys byl na houbách.
A: Na houbách? Aha, ty houby na základce, co jsi snědl tomu… už ani nevíš, jak se jmenoval.
B: Ale kde si? Nevidím tě. Jsi na vedlejším hajzlíku?
A: Ne, jsem jen v tvé hlavě. Vím co si myslíš…
B: Tak schválně.
A: smích tak daleko nejsme, ale možná se časem pobavíme.
B: Ty si buzna?
A: A ty?
B: Zapomeň, kokote! Nejsem teplomet.
A: Opravdu? A před dvěma roky, na té podnikové chatě… v pokoji 203?
B: Co tom víš? Tě zabiju, jestli cekneš!
A: povzdych Kámo, jsem v tvé hlavě…
B: Kecáš, si beztak někde něco zaslech!
A: Vážně? Měl červené šaty, navrásněné na prsou, tři náušnice v levém uchu a v pravém takovou kovovou tyčku. Ptáčka malého, ale byl tam.
B: Kurva… doprdeledoprdeledoprdele… kolik chceš?
A: Nechci peníze, stejně skoro žádné nemáš. A k čemu taky?
B: Tak co chceš, abys mlčel? Sejdeme se…
A: Opravdu teď uvažuješ, že mě zastrašíš? smích Nebo mi snad ublížíš?
B: Tak to vysyp! Co chceš?
A: Co chci? Co chci, to si vezmu.
B: A to co chceš je…
A: Vezmu si tvůj život.
B: CO?
A: Rozumíš dobře, zabiješ se.
B: A proč bych to jako dělal?
A: Nesnaž se myslet na jiné věci, nečtu ti myšlenky napřímo. Můžu v tobě listovat jak chci. Takže přestaň myslet na vánoce, když si byl ještě dítě.
B: Naser si.
A: Ale ano, může být.
B: Cos to udělal? Já nevidím?!
A: Ano ano, tak to chci.
B: Ses zbláznil! Hej, dělej! Chci vidět!
A: Ne
B: Prosím
A: Ne
B: Demente zasranej!
A: Jsi docela… nudný.
B: Buzer… mumlání
A: A je klid.
B: myslí na sebevraždu
A: Ale ještě ne, ještě není tvůj čas. Teď mě poslouchej, dám ti poslední šanci. Takovou, kterou ty jsi mladému Tomovi nedal.
B: zděšeně se probírá myšlenkami, ve kterých surově trestá mladíka, kolem 10 let. Ve sklepě, kde není dost světla, je tam smrad a vlhko. Na chvíli se vzruší, při pomyšlení na to, jak páskem dělá mladíkovi podlitiny na zádech.
A: Tak vidíš… o tomto jsem mluvil.
B: znovu se v mysli ptá, kdo je a co po něm chce
A: A budeš potichu? Vedle v kabince sedí ten starý údržbář. Ukradl kalhotky sekretářce tvého šéfa a teď tam s nimi má práci.
B: myslí na kalhotky a masturbujícího dědka
A: smích Vážně?
B: kroutí se, že jen chce vědět, jak toho dosáhl
A: Neměl bych, ale začínáš být tak patetický…
B: znovu si pomyslí, že neznámý by mu měl provádět orální sex, ale pak se zarazí a začne se omlouvat
A: smích No vidíš. Ale dobrá, udělal to tak, že do vypínače na dámské toaletě dal proužek kovu, na který přidělal trochu třaskaviny. Navíc si připravil konkrétní toaletu… a pak jen počkal ve vedlejší kabince. Když třaskavina udělala své, dívka se lekla a kalhotky se zachytili na připravený háček. Ruda… tys nevěděl, že je to Ruda? Ignorante. Tak Ruda přidal pár zvuků a Ivanka… utekla. Hele, víš vůbec něco o lidech tady pracujících? Ne, že se ptám.
B: v mysli se mu začínají objevovat obrazy ďábla
A: Tohle mám být já? Vy lidé… no nic, je na čase.
B: propadne panice
A: Buď v klidu, uklidni se. Tak, vidíš. Teď ti vrátím zrak a hlas. Ani slovo, jen jdi a z koše vytáhni pistoli.
B: najednou vidí
A: Koš… pistole…
B: v duchu počkej… najednou cítí nesnesitenou bolest v pravé noze a hroutí se na stěnu kabinky toalety
A: To byla holenní post. Jdi.
B: skučí Doprdeledoprdeledoprdele!
Z vedlejší kabinky vyleze dědek.
C: Jste v pořádku? Nechcete… padne k zemi jako loutka
B: Tys ho zabil!
A: Já? Ne, aneurisma.
B: Jsi vrah!
A: Nezkoušej mi hrát na city, je to zbytečné, vstávej.
B: těžce se belhá, opírá se o zeď.
A: Ještě kousek smích
B: Hele, sprav mi tu nohu, ať to jde líp.
A: A když si ty srazil tu starou paní na přechodu, zastavil si?
B: MĚL JSEM KURVA PŘEDNOST!
A: směje se No podle práva ano, to měl.
B: Tak mi sprav tu nohu, HNED!
A: Ne. A víš co, levou ruku vlastně taky nepotřebuješ.
B: *S hrůzou sleduje, jak pravou rukou rozbíjí zrcadlo a střepem si začíná řezat do ramene. Pak na chvíli přestane.
A: Už to chápeš?
B: Jo! Prostě jsem v prdeli.
A: Tak nějak. Jdi pro tu pistoli.
B: No jo… kam pak?
A: Do šestého.
B: *diví se* Co tam s pistolí?
A: Zabiješ někoho a pak sebe.
B: Co?
A: Dělej… s tou nohou to máš na déle.
B: uvažuje, co dělat jiného, než poslouchat. Cestou k výtahu, když pomyslí na nějaký nápad, jak to vyřešit, se mu pokaždé ten druhý vysměje. Pak dorazí do výtahu. Do kterýho?
A: Ubohé… do šestého.
B: přijíždí do šestého patra a vidí ochranku Co teď?
A: Vytáhni pistoli zpoza zad a jdi.
B: Ses posral? Mě střelí!
A: To je možné, ale přece nejsi zbabělec. Vlastně jsi, ale zkus na to chvíli zapomenout.
B: směrem k ochrance Jsem blázen! Táhněte! Budu střílet. když ochranka tasí zbraně, začne panikařit
A: smích Tohle mě baví. Tak co uděláš teď?
B: Zastřelte mě! Stejně se zabiju, tak co!
A: smích a ke konci si odkašle, jak jej dusí smích Skvělé. Teď by tě opravdu střelili! Ale to by nešlo.
B: zírá na padlé členy ochranky. Jde k jednomu blíž a vidí, že z hlavy se řine krev Já ho ale nestřelil!
A: Tvá zbraň. Podívej se na ni. Čichni k ní…
B: To ne! Já to neudělal!
A: Ale ano, kazíš mi hru. Jdi dál, čeká tě úúúúkol.
B: Ty si vážně hovado!
A: smích Jen běž.
B: Vchází do dveří kanceláře, kde sedí za stolem nejvyšší ředitel společnosti.
A: Namiř na něj a opakuj…
B: namíří na něj
A: Dnes já vynáším soud nad tebou
B: Dneska já vy… tě soudím
A: smích a tvým trestem bude smrt.
B: chvíli váhá a zemřeš.
A: Ne ne… řekni mu, že zdechne!
B: nuceně Zdechneš. s nevolí sleduje, jak starý pán ztrácí barvu
A: smích a teď mu ještě řekni, že mu znásilníš vnučku. Dělej!
B: A… já… znásilním Vám… vnučku.
A: čím dál zuřivější smích Nene… řekni to – Oprcám ji!
B: Proč, proč toto všechno? Stařec jej sleduje nedůvěřivým pohledem
A: přestane se smát Dělej, střel ho.
B: Ne… já jsem hovado… ale tohle ne. namíří zbraň proti sobě a marně se snaží stisknout spoušť
A: Vážně? Když zabiješ jeho, možná přežiješ.
B: Ne, jsi kretén, co se baví jako úchyl.
A: Poslední možnost… a nebo víš co… zabiju ho sám a ty se zastřelíš.
B: NE! znovu stiskne spoušť a rána konečně vyjde
A: No vida… tak to bychom měli…
B: stojící vedle svého mrtvého těla spatří sám sebe Kdo jsi?
A: Ty.
B: Jak jako?
A: No já… jsem ty.
B: A proč jsi byl… proč jsem byl… kurva, proč jsi takový kretén?
A: Soudil jsem tě. Teď se rozhodne co s tebou.
B: Co? Soudil? Kdo rozhodne?
A: To není tvá starost… postupně se mění v pouhý obrys těla
B: začíná hořet Co to je?
A: Nezasloužíš si tady být.
B: velmi bolestivě CO?
A: Nechává tě zmizet. A mezi námi… i kdyby ti to netrvalo tak dlouho… za toho Toma… si stejně nic jiného nezasloužíš.
B: zoufale Udám se! Udělám cokoliv.
A: To už si udělal, ne? ukáže na částečně viditelný, složený list papíru. B se nakloní, aby si to přečetl
B: Doznání… je tam všechno?
A: Tak jest. Všechno co jsi provedl.
B: docela zmizí
A: otřese se Ten byl ale hnusný. zamyslí se Tak dál… rozplyne se
C se bolestivě zvedá do sedu ze země, drží se za hrudník a pokašlává.
A: Koukám, že se zadařilo. Docela mladá květinka, co se nenechá utrhnout. Tak si ji připravíš.
C: Kdo… kdo jsi?
A: Jsem v tvé hlavě… a povím ti, nelíbí se mi, co tady vidím.
C: Vystrašeně si stoupne Co… co chceš? Kde jsi?
A: zasměje se Vsadím se, že v kapse kalhot máš pořád ještě ty černé kalhotky.
C: Pane… já… nevím co chcete…
A: Nechci zase tak moc. Přiznáš se a pak zemřeš.
C: Co… pane… já… to bude… omyl.
A: Tak jdeme na to.
07/2022 – Truc Devátý – Jsa si soudci sami samotné stolice soudní, soudíme sami sebe.
korektura Pajtaš Odvedle