Nuceně, jako každou středu, zprávy nepřečtené zas brázdím. Pak ale nepozorně tebe zazdím. Drmolím, pod tíhou tvého hledu: Nedělejme z toho přeci vědu! Nabízím čokoládu nebo kytky. Teda jasně, až utečeš z pobočky. Ale nechceš. Je to pro kočky! Budím centra improvizací zbytky až hrozí to příjezdem sanitky. A zoufám si, svým způsobem. Raději se zeptám. Co máš ráda? Když v pět je noc ještě mladá. "Mám ráda pejsky," četl jsem. Mé ambice končí nad hrobem. Takže místo překvapivého daru, v rámci doplnění řádné omluvy, chrlím zas jen plamenné výmluvy různých pádů, časů, novotvarů a limerik, básnických útvarů. Ale co si to tady namlouvám, zas brebentím jak ten srab. Snad zase budu chvíli chlap! Tak než z toho zase vycouvám: Moc a moc se ti teď omlouvám.
03/2023 – forma omluvy Peťulce, pejska nemám (takže nedám), čokoládu a kytky nece a nejbližší slam v Brně je open-mic. V Brně! Takže alespoň pár limerik.
Gramatická a stylistická korektura – Pajtaš