Ač nejslabším se ti ve společnosti zdám, protože nezasahuji okamžitě, vždy a sám, počítám, kalkuluji, situaci nasazuji rám. Neboj se, nenechám tě, to já tady vládnu, a třebaže v chvíli prvotní k zemi padnu, pokaždé slyší ode mne – já to ale zvládnu. Otčím tím prvnotním mým je démonem. Sám zlu alkoholismu je celý podroben, svou nevýchovou stal se nám Rubikonem. Po dobu celou já snášel všechny jeho rány, připravil mi bolesti pekelné, všechny brány. Přec vše končí a mne jsou trumfy předány! A přesto mlčím, své můry noční přetrpím, nedopřeji si satisfakci, pomstu svou nestrpím. Ale vše končí, i mé tícho, právě tvým úmrtím.
10/2019 Jenovi a Jarinovi