Prý u všeho moc přemýšlím. A asi je to pravda.
Když jdu poslední letní dny ven, počítám s tím, že vlahé letní azuro se promění v protivné letní bouřkové „Se nám nějak to počasí malounko minulo?“
Takže si beru kromě trika i mikinu a trasu plánuji tak, abych měl poblíž vždy kam zapadnout. Takže plánuji trasy přes les a když už to musí být mimo lesní trasy, tak musí být po cestě podniky, kde uvítají jak mé kačky, tak i jančící pacholčata. A ještě mám v batohu mikinu, ponožky a cumlavé pastylky, aby až bude v tom dusnu žiža, tak abych měl co cumlat.
A kromě toho sebou tahám nože, když nejde Luci s námi, tak i jakousi formu KPZ a tak podobně. Prostě městský zálesák (jen tu károvanou košili nemám!)
A nebo v obchodě. Nechodím nakupovat tam, kde to neznám. Takže pokud mi nějaký hypersuper přeháže zboží s tím, že toho koupím více, tak nekoupím nic. Nemám rád změny a i když se zvládám adaptovat jako málokdo, burdel mi tom robit syncy nebudou!
Což přináší možnost postupně navštívit všechny hypersuper v okolí a přesto stále pro malé nákupy preferovat i večerky, prodejny pekáren, řezníky a kdyby bylo v okolí možno nakupovat v nějakém krámě jen zeleninu, budu mezi prvními, který tam bude nakupovat.
Ale nekupuji všechno na jednom místě. Něco tam, něco jinde. I kdyby to mělo znamenat procházku o 2km delší. Sladit to s tím, že když beru pro Ríšu ledňáka, tak aby nešel celé kolečko se mnou, ale jen ten poslední kus. A nebo pokud jdu pro něco, co zrovna akutně chybí, tak v procházce za obchody udělat zastávku doma.
Přicházím tak o situace, kdy jsem nucen řešit neočekávané problémy a to okamžitě. Mám rád hlavolamy, ale prostě příprava je mi bližší. Nu a pokud někde něco změní, tak řádně nefunguji. Což přináší komlikace typu – byl si pro chleb a rohl a si pryč hodinu?
Nuže, protože si Tesco zase přeházelo regály, nepolezu tam. A protože v tesku mají ty nej nej bonbony, tak musím najít alternativu. Tak jsem jel tramvají do jiného tesca a tam si to celé prošel. A vytvořil si v hlavě mapu toho obchodu, včetně krámků kolem. A cestou domů se stavil do pekárny pro chleba a do alberta pro rohlíky, protože tam je mají nejlepší. Tedy ty lowcost rohlíky, které mají větší procento písku a prachu, než mouky, ale co už.
A nebo třeba dnes. Jdu na kontrolu k lékaři a v čekárně nikdo. Tak si čtu postupně vše, kde je nějaký text. A kromě toho, kdy má lékař dovču, že za kontrolu na zbroják jeden zaplatí o dost více, než tomu bylo před rokem 2000 a že nejlepší na bolest je ibáč se dozvídám, že podle té tabulky na zdi již nejsem nemocný, ale mám takovou nadváhu, že už to není v oblasti nemocných, ale líných a nenažraných. Poznámka pro mě – musím přibrat, alespoň 20 kg.
A při tom čtení čehokoliv se z ordinace vyřítí agilní stařík (pánovi mohlo být kolem 50, takže mladý synek, ale pro básnickou licenci jej zovu agilním staříkem).
Když se rozloučil se sestřičkou, ta na něj houkla, jestli v čekárně čeká pan Valenta.
Čekal. Ale agilní stařík to má asi podobné jako já, tak jsme na sebe jen koukali. A mlčeli. On ve dveřích, já na 2 kroky od něj. Usmívali jsme se na sebe a koukali. A čekali.
Pak přišla sestra a říká – Ano, to je pan Valenta.
Pán se představil a bylo vidět, jak mu cuklo rameno. Mě také. Přeci jen jsme byli představeni, navíc k mému zmatení já jemu, nikoliv naopak.
Takže jako by to byla vtipná hádanka – Potkají se v čekárně lékaře dva autisti a jsou násilně přestaveni jeden druhému. Kdo komu první nepodá ruku a jak dlouho budou čekat, než se ukáže možnost řešení při porušení obecných pravidel? 🙂
P.S.: Abbotta a toho druhého mám nakoukaného. Neodmítám ani scénku Holcmana a Janžurku – Včera, dnes a zítra. Akorát i přes talent obou je to více umělé, než u toho Abbotta.
03/2024 – Trucuji, i když nejsem zdráv. A protože nejsem zdráv, musím tento měsíc něco napsat, protože musím každý měsíc napsat alespoň jeden příspěvek. Protože jinak by ten web neplnil účel. Ale to už nad tím zase moc uvažuji, což?